Nejstarší známka, logo univerzity a velká chvála Olomouce. Práce Aljo Berana je ve městě stále živá

Olomouc sice nebyla jeho rodným městem, věnoval jí ale jednoznačně nejvíc své kreativní a umělecké energie. Aljo Beran, malíř, grafik, pedagog a organizátor společenského života, se velmi silně zapsal do kulturních dějin Olomouce. Tento týden slaví Univerzita Palackého výročí poválečného obnovení a tisíce jejích absolventů dodnes hrdě nosí logo, které vytvořil právě Aljo Beran. Je toho ale mnohem více.

Beranova grafická práce pro obnovenou univerzitu z roku 1946 je dodnes používaná

Když se chýlila doba Třetí říše a Protektorátu Čechy a Morava k neodvratnému konci, rozhodla se skupina vlastenců z řad poštovních úředníků v Olomouci připravit první svobodnou poštovní známku. Obrátili se tehdy na spolehlivého vlastence a hlavně vynikajícího výtvarníka, Aljo Berana. Jeho odpor k nacistům byl jasný - okupanti totiž zavraždili jeho bratra Čeňka Berana, olomouckého vydavatele.

Aljo Beran vytvořil návrh známky, jejímž hlavním motivem byla orlice. Známka, nazývaná později sběrateli olomoucká orlice, se dochovala jen v několika arších a je dnes mezi filatelisty mimořádně cennou kuriozitou. V prodeji byly jen pár dní na olomouckých poštovních úřadech. Ani ne měsíc po skončení války totiž moravské ředitelství pošt v Brně zakázalo používání této provizorní poštovní ceniny.

Oblíbené logo univerzity

Aljo Beran se narodil 15. dubna 1907 v tehdy "rakouském" Krakově v rodině důstojníka a stavitele vojenských objektů. Rodina se nakonec usadila v Olomouci. Sám Aljo maturoval na olomouckém reálném gymnáziu, následně pak vystudoval architekturu v Brně, UMPRUM a také Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Věnoval se výtvarnému umění i pedagofické činnosti, vyučoval na gymnáziích a po válce i na olomoucké univerzitě. Byl přítelem profesora Josefa Ludvíka Fischera a spolu s ním zakládal v roce 1946 obnovenou olomouckou univerzitu. Dodnes nese univerzita jeho výraznou stopu. Jakou?

Vytvořil pro ni tehdy i logo, kterým se UP Olomouc chlubí dodnes. V roce 2015 sice mělo být vyměněno za designově aktuálnější, ale značně neosobní a chladné nové logo. Vzbudilo to ale vlnu odporu! "Když před nedávnem mělo dojít ke změně grafické podoby olomoucké univerzity a v konkurzu vyhrál nový návrh, stala se nevídaná věc. Akademická obec, tedy především studenti, se postavili proti novému návrhu a rozhodli o navrácení k původní grafice Aljo Berana. Jistě by měl radost, že jeho výtvarná představa, jeho pojetí univerzitní symboliky je stále živé, i po téměř 70 letech," píše na webu aljoberan.webnode.cz Alexandra Čadová, vnučka malíře.

Univerzita tedy naštěstí i dnes, v roce 2024, hrdě používá Beranovo logo z roku 1946. To dokládá i nadčasovost tehdejšího návrhu.

"Charakterizovala jej jedna vlastnost. Nikdy by se nesmířil s tím, že by někde zklamal. Jak ve smyslu své tvorby, tak i v rámci pedagogických a organizačních povinnosti. Bylo pro něj nepřijatelné se schovávat za roli umělce ve smyslu L´art pour artismus - umění pro umění, musel cítit společenskou odezvu své tvorby, ovšem aniž by se podbízel pokleslému vkusu," popisuje při příležitosti malířova výročí narození jeho vnučka.

Aljo Beran jako čestný host při obnovení univerzity

Jak to vlastně bylo s univerzitou v Olomouci? Původně jezuitské lyceum získalo akademická práva už v prosinci roku 1573 jako vůbec první vysoké učení na Moravě. V závěru 18. a v průběhu 19. století byla ovšem činnost jezuitské univerzity vlivem historických okolností několikrát utlumena a s výjimkou nepřetržitě fungující teologické fakulty nakonec jako univerzita zcela zanikla.

V únoru roku 1946 byla rozhodnutím vlády Československé republiky univerzita v Olomouci obnovena. Aljo Beran jako přední výtvarník té doby se stal autorem loga obnovené univerzity a vytvořil také známý portrét jejího prvního rektora, profesora Josefa Ludvíka Fišera. Základem loga univerzity byl klasický štít s iniciálami UP a s profilem bohyně moudrosti Pallas Athény. (Pro zajímavost dodejme, že v roce 1946 byly fakulty filozofická a pedagogická umístěny v bývalé německé dívčí škole na Křížkovského 10, děkanátu lékařské fakulty byla přidělena budova německé obchodní akademie na třídě Svobody 8, a rektorát zaujal teprve v roce 1949 rezidenci dosavadního kapitulního proboštství Křížkovského 8.)

V osobním archivu výtvarníka jsou v souvislosti se slavností v únoru 1947 uloženy i pozvánky a vstupenky pro čestného hosta na slavnostní zahájení činnosti obnovené univerzity a také pozvánka na "čaj", podávaný po skončení oficiální slavnosti v arcibiskupském paláci.

Olomouc "objevil" až ve Florencii

Beran během svého života vytvořil bezpočet olejomaleb i grafických listů. Maloval a kreslil různé motivy, ale nejčastěji se věnoval právě Olomouci, a to velmi systematicky. Paradoxně našel v Olomouci zalíbení během cest do zahraničí. Podle svědků po návratu z Florencie konstatoval: "Až tam jsem najednou zjistil, jak je ta Olomouc krásná." Vytvořil několik ucelených cyklů, například olomoucké kašny. Nevěnoval se jen historické Olomouci, zachycoval i výstavbu panelových sídlišť, které ovšem nepojednával nijak budovatelsky a radostně, ale spíše v duchu výrazného expresionismu. Na jeho plátnech a také na bezpočtu archivních fotografiích je zachycen i běžný život ve městě, opakovaně maloval například trhy na Dolním náměstí. Není divu, že měl k těmto trhům blízko - v jednom z domů na Dolním náměstí totiž také desítky let bydlel.

Aljo Beran zemřel 22. října roku 1990. Tehdejší doba byla ještě plná antikomunistického revolučního patosu z listopadu 1989 a měla z části pochopitelný nezájem o oficiální umění minulého režimu. Tato obecně srozumitelná situace se velmi nešťastně podepsala na vztahu k velkému olomouckému umělci. Když tak skvělý umělec zemřel, v tehdejším olomouckém demokratickém tisku o tom nevyšla ani zmínka. Alespoň my jsme ji tedy nenašli...

Celoživotní osud

Jen měsíc před smrtí, v září roku 1990, věnoval Aljo Beran kolekci monumentálních pláten městu Olomouc. Tehdy k tomu napsal tato slova:

"Vážení Olomoučané, celý můj život je spojen a pevně svázán s našim městem v kterém jsem zažil roky štěstí, ocenění své práce, ale i léta sklamání. Měl jsem ve svém životě možnost poznat mnoho měst chlubících se mnohem staršími dějinami, či význačnějšími architektonickými skvosty a přece se právě Olomouc stala mým celoživotním výtvarným osudem. Nikdy mi však nešlo o pouhé výtvarné vyjádření architektury města, ale především o zachycení jeho atmosféry, o to, jak každý z nás "chodec" město poznává a prožívá.

Mé vyznání městu Olomouci by jistě obsáhlo mnoho stran, chci však tento svůj vztah vyjádřit konkrétně. Když jsem v padesátých letech koncipoval svůj grafický cyklus olomouckých kašen, chápal jsem jej nejen jako své umělecké vyjádření, ale také jako jistý dluh, který umělec splácí svému městu. Chtěl bych, aby si právě můj v nedávné době dokončený cyklus olejů s touto tematikou našel stejně tak svůj smysl, své plné uplatnění ve službách města. Vážení přátelé, spoluobčané, považuji tedy za svou povinnost a ve své podstatě to chápu jako čest, věnovat cyklus olejomaleb městu Olomouc."

Tyto nepřehlédnutelné olejomalby, zachycující nezaměnitelným Beranovým stylem různé tváře Olomouce, dnes zdobí kanceláře primátora i jeho náměstků na radnici.

Zdroj: aljoberan.webnode.cz