První fotografie Vladislava Galgonka (*1946, Český Těšín) pokrývá uhelný prach. Svou kariéru totiž započal v 70. letech 20. století v dolech na Ostravsku jako dvorní fotograf průmyslových podniků, kde se učil pracovat s formátem dokumentární, reportážní i propagační fotografie. Postupně se vypracoval v předního „regionálního“ fotografa České tiskové kanceláře, ve které strávil bezmála 40 let.
Jeho nápadité černobílé fotografie tvořily podstatnou část zpravodajství československých tištěných médií před rokem 1989. A díky velkorysosti ČTK, která pro potřeby knihy zpřístupnila přes 5000 digitalizovaných černobílých snímků, se nyní to nejzajímavější z Galgonkovy tvorby – mnohdy dosud nespatřené – dostává na světlo světa v jedné komplexní publikaci.
„Galgonkovou každodenní prací bylo najít skrytý příběh v těch nejobyčejnějších situacích a v těch nejméně atraktivních prostředích. Atmosféru doby před rokem 1989 se mu podařilo zachytit ve tvářích lidí, které potkával v továrnách, zemědělských družstvech či administrativních provozech. Dokázal s nimi navázat kontakt, trpělivě je motivoval k uvolněné póze,“ říká editorka knihy a kurátorka MUO Štěpánka Bieleszová.
Galgonek se vždy snažil obyčejné a neustále recyklované události socialistického koloběhu života zachytit z nečekaných perspektiv a tak, aby ve strojených kulisách reálného socialismu odhalil autentické emoce a okamžiky. Ve snaze o co nejzajímavější záběr se dokázal dostat na nepřístupná místa a nacházet invenční úhly pohledu. Při komponování fotografických záběrů kombinoval detailní záběry, nadhledy i podhledy. Známá byla Galgonkova vášeň pro fotografovaní z letadla nebo průhledy skrze předměty, nalezené na místě.
„Mezi jeho kolegy jsou známy historky o jeho mimořádném nasazení při hledání ideálního fotografického záběru. Aby zachytil co největší počet kombajnů, vyšplhal na stožár vysokého napětí, kde mu hrozil smrtelný úraz elektrickým proudem,“ přibližuje Štěpánka Bieleszová.
„Galgonkovi se i přes omezení doby, neustálý dohled cenzora i sevřenost fotoreportážního formátu podařilo ve své předrevoluční tvorbě docílit unikátního rukopisu. Jsem rád, že i šestý díl edice Olomoučtí fotografové opět nabízí osobitou retrospektivu, která funguje jak samostatně, tak také zapadá do pestrého konceptu celé knižní řady,“ dodává ředitel VUP Aleš Prstek.
Světem reportážní fotografie silně rezonuje i Galgonkova tvorba po sametové revoluci. Zachytil řadu mimořádných okamžiků, které byly oceněny na domácích i zahraničních fotografických soutěžích, ať už je to záběr na papeže Jana Pavla II. s hlavou v dlaních z roku 1995 nebo osamělý ježek, zachycený během katastrofální povodně v Olomouci v roce 1997. Díky jeho mimořádnému profesnímu nasazení jej ČTK posílala také na diplomatické mise do zahraničí. V roce 1994 tak fotografoval ve Vatikánu jmenování Miloslava Vlka kardinálem. V roce 1998 doprovázel jako fotoreportér Václava Klause při přijetí u japonského císaře Akihita. Byl také jediným fotografem, který směl být přítomen audienci Václava Havla u papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu.
Kniha fotografií Vladislava Galgonka vychází ve dvojjazyčné, česko-anglické úpravě, která je pro celou edici Olomoučtí fotografové typická. Vydání knihy podpořilo Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj a Ministerstvo kultury. Publikace je dostupná na e-shopu VUP.
Edice Olomoučtí fotografové přibližuje dílo významných českých fotografů spjatých s olomouckým regionem. Vedle knihy snímků Vladislava Galgonka nabídla již také portrétní fotografie a akty Miloslava Stibora, avantgardu Karla Kašpaříka, dokumentární fotky Petra Zatloukala a Blanky Lamrové či ryzí postmodernu Michala Kalhouse. Edice získala Cenu Olomouckého kraje za přínos v oblastí kultury i ocenění mezinárodní poroty na festivalu v Bratislavě. Více informací najdete na stránkách www.photographers.upol.cz.
