V nejvyšším patře olomouckého historického centra se ocitneme, když absolvujeme některý z těchto možných přístupů: některou ze středověkých hradebních věží, z nichž jedna nese jméno Katovská, nebo nejstrmější uličkou v centru, kterou známe jako Michalskou, či ulicí Panskou, pojmenovanou dle urozených moravských pánů, nebo okolo kaple a někdejší olomoucké mučírny. Ano, přístupy jsou to vesměs specifické a zvláštní.
Rozsekat, probodnout kůlem, spálit, zasypat kameny. Takové a podobné instrukce využívali lovci upírů, kterých bylo na Olomoucku a celé Moravě před nedávnou dobou víc než dost. Olomouc byla svým způsobem centrem tohoto tažení, které v 18. století sledovala i západní Evropa. V Olomouci totiž vyšla roku 1704 kniha Magia Posthuma, v níž biskupský rada a právník Karl Ferdinand Schertz radil, jak postupovat v případech podezření na vampyrismus.
Sto let je dlouhá doba, během které se změní v lidské společnosti bezpočet věcí. Nicméně adventní doba a příprava na Vánoce byla v Olomouci svým způsobem podobná i před sto lety. Nebyl sice internet, nebyla televize, ale přípravy na vánoční nadílku a snaha obchodníků přesvědčit lidi, že právě u nich dostane rodič či prarodič ty nejlepší dárky pro děti, byla tehdy hodně podobná jako dnes.
Jak vypadali olomoučtí Přemyslovci a jejich urozené manželky? Zájemci se teď budou dozvídat o výsledcích výzkumu ostatků olomouckých knížat z Hradiska postupně dozvídat díky novému projektu Muzea umění Olomouc a zapsaného spolku Naše historie.
Patří k nejvýraznějším městským palácům v historickém centru Olomouce. Po staletí je spojován s pohostinskou tradicí, která do 20. století zahrnovala i hotelové služby. Bydlely zde osobnosti, třeba slavný vojevůdce třicetileté války generál Jean-Louis Raduit de Souches nebo nejvyšší purkrabí českého království a vlastenec hrabě Nostic, nejslavnější hosté ale přijeli na podzim roku 1767. Rodina Mozartova se tehdy ubytovala ve známém hotelu U Černého orla.
Závěr roku 1973, v Těšeticích u Olomouce se chystá první úspěšná destilace československé whisky. Proslaví se pod značkou King Barley. Tehdejšímu Československu vládne socialismus, prezidentem je Ludvík Svoboda a lidé chodí do kin na novou pohádku Tři oříšky pro Popelku.
Skoro všichni Olomoučané někdy překročili půdorys románské kaple, vyznačený v dlažbě na Dolním náměstí odlišně zbarvenými dlažebními kostkami. Na tento kostelík ze 12. století, tedy z časů před založením královského města, navázal později, už v době existence Dolního náměstí, větší gotický kostel svaté Markéty. Podobný malý románský kostelík, jehož půdorys je na Dolním náměstí, ale stával i o kus dál, a donedávna o něm nikdo nevěděl. Bylo to v místech, kde je dnes veliká budova Národního domu.
Dnešní den je nejen výročím počátku listopadových změn z roku 1989, ale i tragických událostí z podzimu 1939, které vyvrcholily popravami studentů, uzavřením vysokých škol a nacistickým terorem. Jak to popisuje dobový olomoucký tisk?
S odstupem čtyřiatřiceti let se může zdát, že svoboda v listopadu 1989 spadla lidem sama do klína. Jako by 17. listopadu 1989 večer usínali v totalitním nesvobodném režimu a o den později ráno vstávali ve svobodné prozápadní společnosti. Tak to ovšem ani náhodou nebylo! Stačí se podívat do archívů na stránky dobového tisku.
Psal se červen 1899. Olomoučtí maloobchodníci, kteří se o půl roku dříve spojili do jednoho podniku, oznamují, že zakládají První společnou moravskou továrnu na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, společenstvo s obmezeným ručením. Spojení obchodníci nabízejí investorům koupě akcií začínajícího podniku. Kdo vyslyšel nabídku a akcie nakoupil, rozhodně nelitoval; ze skromného potravinářského závodu se poměrně brzy vyvine největší čokoládovna u nás – Zora Olomouc.
