Velký Pátek, Bílá Sobota a Boží hod velikonoční. Praktikující křesťané vědí, co tyto pojmy obnáší, ostatní lidé aspoň snad tuší. Málokdo ale ví, co během svátků dělali naši ne tak úplně vzdálení předkové. Třeba v části Olomouce se konaly až do poloviny padesátých let minulého století zvláštní zvyklosti, které už dnes skoro nikdo nezná. Zanikly po zákazu komunistického režimu.
Eduard Konrád Zirm, rakouský oční lékař, který provedl první úspěšnou operaci oční rohovky na světě. Taková stručná informace se váže k lékaři, který byl po dlouhé dekády symbolem oční kliniky Zemských ústavů, dnes Fakultní nemocnice Olomouc. Tu první úspěšnou transplantaci na světě provedl právě zde. V Olomouci sice má „svou“ ulici, jinak toho o něm ale Olomoučané moc nevědí. Mimochodem, heslo Eduard Konrád Zirm na wikipedii je v němčině několikanásobně obsáhlejší než v českém jazyce.
Beznaděj, marnost a zlost. Mizerné počasí a ještě horší nálada. Na straně druhé euforie, pocit zadostiučinění a agresivita. Pochody městem, násilí, požár, rezignace. Takový byl 14. a 15. březen před pětaosmdesáti lety v Olomouci. Začátek více než šest let trvající okupace. Naštěstí se ale nenaplnilo to, co prorokovaly oslavné transparenty v centru – „Olmütz 700 jahre deutsch – und nun auf ewig!“ Tedy „Olomouc 700 let německá a nyní navždy!“
Letošní únorové procházky po olomouckých parcích působí takovým pohodovým dojmem – jako by už bylo jaro. V roce 1929 ovšem ve stejné době lidé mrzli. Arktické mrazy tehdy netrvaly týden, ale od ledna až do března! Tehdy byl také naměřen tuzemský rekord – ve Stecherově mlýně v Litvinovicích naměřil amatérský meteorolog Jaroslav Maňák teplotu -42 °C. V Olomouci bylo běžně pod -30 °C. Městem se šířily zvěsti o umrzlých četnících či vojácích. Zamrzaly dokonce i přístavy v Černém moři v Bulharsku.
Příští týden se po devatenácti let od posledního promítání otevře znovu bývalé slavné olomoucké kino Central. Tehdy v roce 2005 kině dávali film Ženy pro měny režisérky Eriky Hníkové. Následně kino zavřeli a dlouhých devatenáct let čekalo v hibernaci na možné znovuzrození. To se odehraje za pár dní, byť se Central částečně změnil z klasického kina v multikulturní scénu pro divadlo, hudbu i film. Jaké jsou počátky a zajímavosti z dějin kin v Olomouci? A co kde dávali?
Mnozí pamětníci si vybaví termín uhelné prázdniny. Ten se váže k začátku roku 1979, kdy během silvestrovské noci spadly teploty z deseti stupňů nad nulou až na minus dvacet, všude zamrzly zásoby uhlí a nastala vážná krize, která ovšem školákům přinesla dlouhé neplánované prázdniny. Docela podobné to ale bylo i o šest let později, v lednu 1985.
Jak se měli Olomoučané přesně před sto lety? Řešili něco úplně jiného než my, nebo měli podobné starosti? Kupodivu bylo toho stejného víc než toho odlišného.
Před pětapadesáti lety vzrušil světovou veřejnost čin dvacetiletého studenta Univerzity Karlovy Jana Palacha. Na protest proti postupné rezignaci politiků i společnosti na ideály Pražského jara 1968 i na smíření se sovětskou okupací se tento muž upálil kousek od Národního muzea na Václavském náměstí. Neobvyklým demonstrativním obětováním vlastního života samozřejmě žila i Olomouc. Od celostátních médií, která ještě doufala v zachování demokratizačního procesu z předchozího roku, se ale olomoucké reakce lišily. Hlavním motivem bylo sdělení, že Palachův čin byl extrémní a asi zbytečný.
Dva roky velel nejslavnější rakouský a český vojevůdce maršál Josef Václav Radecký z Radče pevnosti Olomouc. Jeho slovo bylo ve městě v těch letech slovem hlavním, protože vojenská funkce Olomouce převažovala nad vším ostatním. Logicky by si Olomouc měla v těchto dnech připomínat 166. výročí úmrtí tohoto velikána. Ale nepřipomíná... Podívejme se, jak na Radeckého vzpomínali naši předkové v roce 1892.
Rok 2023 přinesl v olomoucké archeologii několik novinek. Tou zásadní je další výzkum proluky v Denisově ulici. Potvrdilo se, že to byla oblíbená lokalita už od pravěku, a že v 10 a 11. století tady pracovalo společenství řemeslníků, které zásobovalo jantarovými šperky místní trh i blízký Olomoucký hrad.
