
Před sto lety: levnější elektřina, lékař pro chudé, vlci a prostitutky na promenádě
Jak se měli Olomoučané přesně před sto lety? Řešili něco úplně jiného než my, nebo měli podobné starosti? Kupodivu bylo toho stejného víc než toho odlišného.
Jak se měli Olomoučané přesně před sto lety? Řešili něco úplně jiného než my, nebo měli podobné starosti? Kupodivu bylo toho stejného víc než toho odlišného.
Před pětapadesáti lety vzrušil světovou veřejnost čin dvacetiletého studenta Univerzity Karlovy Jana Palacha. Na protest proti postupné rezignaci politiků i společnosti na ideály Pražského jara 1968 i na smíření se sovětskou okupací se tento muž upálil kousek od Národního muzea na Václavském náměstí. Neobvyklým demonstrativním obětováním vlastního života samozřejmě žila i Olomouc. Od celostátních médií, která ještě doufala v zachování demokratizačního procesu z předchozího roku, se ale olomoucké reakce lišily. Hlavním motivem bylo sdělení, že Palachův čin byl extrémní a asi zbytečný.
Dva roky velel nejslavnější rakouský a český vojevůdce maršál Josef Václav Radecký z Radče pevnosti Olomouc. Jeho slovo bylo ve městě v těch letech slovem hlavním, protože vojenská funkce Olomouce převažovala nad vším ostatním. Logicky by si Olomouc měla v těchto dnech připomínat 166. výročí úmrtí tohoto velikána. Ale nepřipomíná... Podívejme se, jak na Radeckého vzpomínali naši předkové v roce 1892.
Rok 2023 přinesl v olomoucké archeologii několik novinek. Tou zásadní je další výzkum proluky v Denisově ulici. Potvrdilo se, že to byla oblíbená lokalita už od pravěku, a že v 10 a 11. století tady pracovalo společenství řemeslníků, které zásobovalo jantarovými šperky místní trh i blízký Olomoucký hrad.
V nejvyšším patře olomouckého historického centra se ocitneme, když absolvujeme některý z těchto možných přístupů: některou ze středověkých hradebních věží, z nichž jedna nese jméno Katovská, nebo nejstrmější uličkou v centru, kterou známe jako Michalskou, či ulicí Panskou, pojmenovanou dle urozených moravských pánů, nebo okolo kaple a někdejší olomoucké mučírny. Ano, přístupy jsou to vesměs specifické a zvláštní.
Rozsekat, probodnout kůlem, spálit, zasypat kameny. Takové a podobné instrukce využívali lovci upírů, kterých bylo na Olomoucku a celé Moravě před nedávnou dobou víc než dost. Olomouc byla svým způsobem centrem tohoto tažení, které v 18. století sledovala i západní Evropa. V Olomouci totiž vyšla roku 1704 kniha Magia Posthuma, v níž biskupský rada a právník Karl Ferdinand Schertz radil, jak postupovat v případech podezření na vampyrismus.
Sto let je dlouhá doba, během které se změní v lidské společnosti bezpočet věcí. Nicméně adventní doba a příprava na Vánoce byla v Olomouci svým způsobem podobná i před sto lety. Nebyl sice internet, nebyla televize, ale přípravy na vánoční nadílku a snaha obchodníků přesvědčit lidi, že právě u nich dostane rodič či prarodič ty nejlepší dárky pro děti, byla tehdy hodně podobná jako dnes.
Jak vypadali olomoučtí Přemyslovci a jejich urozené manželky? Zájemci se teď budou dozvídat o výsledcích výzkumu ostatků olomouckých knížat z Hradiska postupně dozvídat díky novému projektu Muzea umění Olomouc a zapsaného spolku Naše historie.
Patří k nejvýraznějším městským palácům v historickém centru Olomouce. Po staletí je spojován s pohostinskou tradicí, která do 20. století zahrnovala i hotelové služby. Bydlely zde osobnosti, třeba slavný vojevůdce třicetileté války generál Jean-Louis Raduit de Souches nebo nejvyšší purkrabí českého království a vlastenec hrabě Nostic, nejslavnější hosté ale přijeli na podzim roku 1767. Rodina Mozartova se tehdy ubytovala ve známém hotelu U Černého orla.
Závěr roku 1973, v Těšeticích u Olomouce se chystá první úspěšná destilace československé whisky. Proslaví se pod značkou King Barley. Tehdejšímu Československu vládne socialismus, prezidentem je Ludvík Svoboda a lidé chodí do kin na novou pohádku Tři oříšky pro Popelku.