Kdo střílel po Panně Marii? Poutavý příběh barokní sochy na Nových Sadech

Pátek, 14.12.2018

Bylo by s podivem, kdybyste ji neznali. Pravděpodobně ji v autě často bez zájmu míjíte u železničního přejezdu na ulici Novosadská. Velkou barokní sochu Matky Boží – Panny Marie s Ježíškem v náručí. V nadživotní velikosti, nepatrně nakloněná, svými proporcemi neodpovídající malému soklu, odlišná od běžné výzdoby totoho druhu, kterou jsme zvyklí vídat u silnic a cest. Při pátrání po původu této sochy se před námi odkrývá její zajímavý, trochu tajemný příběh. 

Olomoucký sochař Jan Sturmer, pravděpodobný tvůrce sochy P. Marie

Socha se v těchto místech na Nových Sadech nachází od roku 1760, se vší pravděpodobností je ale ještě starší. Stála zde dřív než nedaleký novosadský kostel sv. Filipa a Jakuba, který byl vystavěn až v letech 1768-1775. Při pátrání po autorovi sochy se ukázalo, že ten je oficiálně neznámý, uvádí se jen, že socha patrně pochází z olomoucké sochařské dílny. Jen v některých zdrojích je autorství této sochy připsáno olomouckému sochaři Janu Václavovi Sturmerovi (*1675 –  †1729). Ten patřil k dlouhé řadě slavných olomouckých barokních mistrů, jejichž práci můžeme v Olomouci a jeho okolí obdivovat dodnes. V mládí byl J. Sturmer tovaryšem u slavného mistra, ambiciózního sochaře Václava Rendera (*1669 - †1733), se kterým spolupracoval na mnoha sochařských dílech. Jejich společné morové a mariánské sloupy můžeme vidět třeba v Litovli, Kroměříži, především ale na Dolním náměstí v Olomouci. Tento mariánský sloup zdobí na vrcholu krouceného dříku Sturmerova socha P. Marie. A právě tato socha na Dolním náměstí, ve vyobrazení pro tehdejší dobu běžném, zvaném Panna Maria Immaculata (Neposkvrněná), je téměř identická se sochou P. Marie na Nových Sadech, jen výjev je zrcadlově obrácený. V mnoha detailech jasně ukazuje, že novosadská socha pochází ze Sturmerovy dílny. A jelikož Sturmer umřel na tuberkulózu, tehdy běžnou nemoc kamenosochařů, už v roce 1729, je namístě poupravit datum vzniku sochy. Pokud byla novosadská P. Marie vytvořena na památku obětem těžké morové rány v letech 1713-1715, tak jako většina morových a mariánských sloupů z té doby, lze téměř s jistotou tvrdit, že byla vytvořena mezi lety 1715 až 1729.  

Jen pro doplnění, olomoucký sochař Jan Václav Sturmer žil v domě blízko Litovelské brány, v České ulici č. 3 (čp. 523, dnes ulice 8. května), kde se nacházela i jeho sochařská dílna. Stál téměř vedle dvou domů č. 7 a 9 (čp. 521 a 520), které vlastnil a měl zde své dílny jeho slavný mistr Václav Render. V té době byly tyto domy v České ulici jen přízemní, o dvě patra byly zvýšeny až v 19. století.

Bylo pruské obléhání Olomouce příčinou poničení sochy?

Že socha P. Marie na Nových Sadech podle všeho sloužila stejnému účelu, tedy že stála na vysokém sloupu, je z jejího provedení zřejmé. Dnes už se ale bohužel neví, kde tento zaniklý sloup stával, jestli ve městě nebo za hradbami, je ale docela možné, že byl součástí některé z předměstských obcí. Všechny budovy na předměstí, tzv. předpolí ve vzdálenosti 1,5 až 2 km, nechalo vojenské velení olomoucké pevnosti v roce 1757 strhnout kvůli pruskému nebezpečí. Stejný osud tak potkal i původní Nové Sady, otázkou tedy zůstává, jestli tento morový sloup náhodou nebyl součástí této obce.

Už se asi také nedozvíme, kdo po této soše střílel, následky střelby jsou dodnes jasně patrné na levé straně jejího soklu. Jde o poškození olověnými kulemi různé ráže, je tedy pravděpodobné, že se tak stalo v létě roku 1758, kdy pevnost Olomouc ostřelovala obléhající pruská vojska. Ta na město vypálila přes sto tisíc dělových koulí, na desetitisíce granátů, moždířových bomb a dalších projektilů. Město bylo zle poničeno, zasažen byl i tehdy nový Renderův Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí. Ten byl tehdy dokončen teprve před čtyřmi lety, tedy v roce 1754. Odvážným procesím si měšťané u pruského generála Jamese Keitha vyprosili vyjímku a tento sloup byl dalších škod ušetřen. Ostatní objekty už na tom tak dobře nebyly, těžce poškozen byl i mariánský sloup na Dolním náměstí. Je tedy možné, že neznámý sloup, který v 18. století nesl novosadskou sochu P. Marie, postihl podobný osud. Pruským ostřelováním byl poškozen tak, že musel být rozebrán, jen horní socha s malou částí původního sloupu byla přemístěna do míst, ve kterých se nachází dodnes. Jisté je, že socha byla ostřelována zespodu, tedy ještě v době, kdy se nacházela ve větší výšce. Toto poškození způsobené střelbou nebylo nikdy opraveno, zřejmě na památku pohnutých událostí. Zvláštní je, že na samotné soše nejsou patrné žádné stopy po střelbě, že by se jí, Panně Marii Neposkvrněné, jako zázrakem všechny střely vyhnuly? To už se dnes dozvíme jen stěží...

Ve sbírkách Státního okresního archivu v Olomouci se dochoval dokument z 29. března 1758, podle kterého bylo v tomto roce olomouckým magistrátem povoleno přestěhování sochy na dnešní místo na Nových Sadech. Bohužel díky pohnutým událostem – pruskému obléhání – se tak stalo až o dva roky později. Jak uvádí významný olomoucký archivář a genealog Julius Röder (*1891 – †1974), který vycházel z dochovaných dokumentů svatomořické farnosti, socha P. Marie byla na Nové Sady přemístěna a zde vztyčena až v roce 1760.

Původní podoba sochy Panny Marie

Na starých fotografiích nás překvapí pár zajímavých detailů. Především to, že socha P. Marie na Nových Sadech byla ještě na začátku 20. století natřená barvami. Bývalo běžným zvykem v 17. a 18. století, že se hotová sochařská díla ještě barevně vypodobnila, například už zmiňovaný Renderův Sloup Nejsvětější Trojice byl celý natřený bílou barvou s pozlacenými prvky. Barevný nátěr se z těchto děl začal odstraňovat až v 19. století, někdy ale o původní nátěr přišly až při restaurátorských pracech ve 20. století.

Stejně tak nejdou přehlédnout kovové prvky na této soše. Velké žezlo v ruce P. Marie, dále kulatá deska představující svatozář nad hlavou Ježíška a kříž, který drží před sebou. Podle velikosti děr v Ježíškových rukou je velmi pravděpodobné, že v minulosti byl tento kříž podstatně větší, než jaký vidíme na starých fotkách. Na fotografii z roku 1932 socha tyto kovové prvky ještě má, po 2. světové válce už P. Marii chybělo žezlo a Ježíškovi kříž. Stejně tak chyběla i kovová lucerna, která byla druhotně připevněna klínem nebo šroubem na spodní části sochy, na kouli znázorňující zeměkouli, kterou obtáčí had, symbol ďábla. Dnes je v místě, kde byla lucerna připevněna, patrný zapravený otvor. Kdy přesně socha o tyto kovové části přišla se už nepodařilo zjistit.

3. května 1958 byla socha Panny Marie na Nových Sadech zapsána do ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČSSR.

Renovace a restaurátorské opravy sochy P. Marie

Ve farním archivu jsou zmíněny také renovace sochy P. Marie. První proběhla v roce 1835 štafírovačem Franzem Leiterem z Německé Libavé za 16 zlatých konvenční měny, tento obnos byl pokryt sbírkou ve farnosti. Další oprava v roce 1897 byla financována paní Marií Reichel. Oprava sochy v roce 1932 byla pokryta z pozůstalosti konzistorního rady, novosadského faráře Vincence Zábojníka (*1863 –  †1932).

K zásadní opravě ale došlo až v roce 1977. V tomto roce byla novosadská socha P. Marie kompletně zrestaurována pod vedením sochaře a restaurátora Josefa Stárka (*1920 –  †1996). Byly z ní odstraněny zbytky starých nátěrů, bohužel ale při manipulaci se sochou došlo k nešťastné události. Kvůli plánovanému rozšíření staré silnice bylo rozhodnuto o přemístění sochy na místo, na kterém se nachází dnes. Podle slov pamětníka, který pracoval s J. Stárkem na restaurátorském zásahu, se při zvedání přetrhlo nosné lano a socha se zřítila z podstavce na zem. Následkem tohoto pádu došlo k jejímu poškození, k uražení hlavy P. Marie. Socha byla následně opravena, tato nehoda je ale na krku v podobě spáry stále znát.

Další restaurátorský zásah socha absolvovala v roce 2000 pod vedením restaurátora, sochaře a medailéra doc. Mgr. Bohumila Teplého (*1932). V této době se na soše nacházelo ještě torzo ramene lucerny, které ale už svému účelu nesloužilo a bylo jako nepůvodní odstraněno. PhDr Simonou Jemelkovou byl sepsán restaurátorský návrh, ve kterém bylo mimo jiné doporučeno přemístění sochy na jiné, pro ni vhodnější místo. U vysoce frekventované komunikace a železniční trati jí to hlavně kvůli výfukovým exhalacím opravdu nesvědčí, bohužel do dnešních dnů se tak nestalo, socha se pořád nachází na svém původním místě.

V novém tisíciletí, patrně někým z řad agilních věřících, byla novosadské P. Marii barevně natřena koruna, kterou nese na hlavě. Imitací barev stříbrné a bronzové, a i když jistě v dobrém úmyslu tím dotyčný “umělec” sochu vlastně poškodil. Do reliéfu na soklu byly také vlepeny černé plastické číslice zobrazující letopočet “1760”.

Snad se jednou tato vzácná socha od významného olomouckého sochaře Jana Sturmera dočká přemístění a bude umístěna důstojnější místo, které by si bezpochyby zasloužila. 

Čenda Šopek ve spolupráci s doc. Mgr. Bohumilem Teplým, PhDr Simonou Jemelkovou a MgA. Jaroslavem Horákem

__________________

Použité zdroje:

Geschichte der Vorstadt-Pfarrkirche "s.s. ap. Philippi et Jacobi" in Olmütz-Neustift od Julia Rödera (vydáno v r. 1925)

Olomoucké baroko 2 – Olomoucké barokní sloupy od Simony Jemelkové a Heleny Zápalkové (vydalo Muzeum umění Olomouc v r. 2010)

Olomoucké baroko 3 – Sochaři a štukatéři (vydalo Muzeum umění Olomouc v r. 2010)

Národní památkový ústav, Valdštejnské náměstí 162/3, 118 01 Praha 1

Osobní fond Bohumila Teplého - Archiv Univerzity Palackého, Křížkovského 8, 771 11 Olomouc

Státní okresní archiv Olomouc, U Husova sboru 10, 771 00, Olomouc

Fotogalerie: 
Autor: 
(red)