Svatá Haná, země zaslíbená, Hanáci druhé kategorie a město Olomouc

Neděle, 20.1.2019

Víte, kde kdysi podle Hanáků ležela skutečná Svatá Haná, země zaslíbená, kde žili praví Hanáci a kde jen Hanáci druhé kategorie, a kde popřípadě Haná už vůbec nebyla, ačkoliv ji tam my dnes automaticky vidíme? Víme, jak se dříve podle Hanáků samých lišilo jejich plémě od okolních obyvatel?

Velmi zajímavou a přitom milou pomůckou k této problematice je nejstarší mapa Hané, která vznikla někdy na přelomu 18. a 19. století a je dílem vzdělaného amatéra, nejspíš učitele z Kojetína či okolí. Množství informací, které tato mapa poskytuje, je fascinující a leckteré z nich jsou z pohledu dnešních představ velmi překvapivé. Mapa ukazuje i to, že Hanáci byli na svůj původ i na svůj region velmi pyšní a hrdí. Patriotem a hrdým Hanákem byl nepochybně i autor, ať už to byl Jan Tomáš Kuzník, jeho syn Jan Karel Kuzník, Antonín Přibyl, zeť prvně jmenovaného, nebo snad někdo úplně jiný.  

Praví Hanáci versus Tragačníci, Blaťáci a Slaměnkáři

Mappa Geographica specialis Terre Promissae vulgo Sacre Hannae cum adiacen tibus Regionibus. Speciální zeměpisná mapa Země zaslíbené zvané Svatá Haná s přilehlými krajinami. Tak zní vznešený název díla, které nepochybně velmi pracně a současně se smyslem pro humor a nadsázku vytvořil neznámý autor někdy kolem roku 1800. Jedná se o vůbec první tuzemskou mapu, která se věnuje specifické geograficko-etnické oblasti se zaměřením na socioekonomické vazby. Díky této mapě, jejíž originál se dnes nachází v archivu Muzea Komenského v Přerově, lze nahlédnout do více než dvě století starého pohledu Hanáků na svůj unikátní a specifický region.

Zásadním rozdílem oproti dnešnímu vnímání pojmu Haná je jeho výrazně užší vymezení. Samotná „země zaslíbená neboli Svatá Haná“ je na mapě vyznačena jako oblast mezi Vyškovem, Kojetínem a Tovačovem, víceméně v okolí řeky Haná, která ostatně dala celému regionu název. V širším okolí této oblasti sice žijí také Hanáci, ale jaksi druhořadí. Zábečáci jsou Hanáci, žijící za řekou Bečvou, Blaťáci pak ti, kteří žijí mezi Prostějovem, Přerovem a Olomoucí. Tito méně šťastní jsou odkázáni na obchodování s pravými Hanáky, žijícími v zemi, oplývající bohatstvím a úrodností. Praví Hanáci jsou hospodáři s bohatými polnostmi, a od okolního lidu nakupují různé řemeslné výrobky, čímž jim zajišťují obživu. Okolo Svaté Hané tak podle mapy žijí Tragačníci, Slaměnkáři (nevyrábí sušené květiny slaměnky, ale pletené slaměné misky čili okřínky na chléb), Kolomazníci, Metlaři, Lopatáři, Hrnčíři nebo Kopáči (vinaři, nikoliv dnešní kopáči).

Na mapě vidíme i naznačené hranice jiných krajů a na západě oblast německého osídlení. Jak ale odborníci upozorňují, mapa je z kartografického hlediska značně nepřesná a realitě se nejvíce blíží oblast mezi Vyškovem a Kojetínem, kterou autor mapy dobře znal, zatímco vzdálenější regiony jsou situovány velmi nepřesně.

Zajímavé jsou i zeměpisné názvy, tedy toponyma. Veškerá lidská sídla, kde žijí Hanáci, nebo která Hanáci dobře znají, jsou pojmenována v hanáckém dialektu, pro řeky při jiné kraje ovšem autor používá latinu, jinde cítíme vliv němčiny. Kraj je tedy označen jako „pars“, vodní toky jsou označeny jako „fluvius“, například Fluvius Hanna. Také Svatý Kopeček na mapě najdeme, ovšem pod latinským jménem Sacer Mons. Město pod ním ovšem nemá na mapě německé ani latinské pojmenování, ale „dědinské“ Holomoc. I když je tedy Olomouc daleko od hranic pravé „Svaté Hané“, Hanákům byla důvěrně známa. Vedle Olomouce vidíme i důvěrně známé obce se jmény Holeca, Nemilane, Tážale či Ténec, nedaleké Hlubočky ovšem nesou německé pojmenování Hombok.     

Jak se Haná stěhovala

Ve studii o lokaci regionu Haná z roku 1985 se píše, že se „Hanácký region v historii soustavně stěhoval“. V roce 1990 ve studii k nejstarší hanácké mapě poznamenal Ladislav Zapletal: „Stěhování Hané bylo v minulých stoletích tak veliké, že neznáme v Československu jeho obdobu“.

O Hané jakožto regionu se hovoří už ve středověkých písemných pramenech, nejpozději od 15. století. Už z těchto zmínek je patrné, že tehdy neznamenala Haná totéž jako dnes, kdy je vymezována například prostřednictvím folklorních tradic na poměrně veliké ploše od linie Vyškov, Kroměříž a Holešov na jihu až daleko za Uničov a Šternberk na severu. Mimochodem, z lingvistického hlediska je oblast, kde se hovoří některým z hanáckých nářečí, dokonce ještě větší, zasahuje až na jižní Moravu a Brněnsko (tzv. Středomoravská či Hanácká nářeční skupina). Poslední (a jednoznačně nejpochybnější) verzí, jak určit hranice Hané, je hranice somatických typů či fyziognomie obyvatel. Zhruba řečeno, že obyvatelé Hané jsou urostlí a dobře udělaní pořízci. Karel Havlíček Borovský kdysi o Hanácích napsal: "Hanák - velké panák. ztěžka vekračoje, jednó nohó drohó kpředu postrkoje"... Tuto legendu by sice zdánlivě mohl potvrzovat případ hanáckého obra Josefa Drásala, nicméně současní vědci ji považují za nesmyslnou, už kvůli ohromné míře promísení obyvatelstva v našich zemích. 

Prapůvodní a menší jádro oblasti, označované jako Haná, je zřejmě opravdu na Vyškovsku. Na mapě se ale výslovně označená poprvé objevuje až mnohem později.

O první kartografické zachycení Hané se postaral Jan Ámos Komenský na slavné mapě Moravy z roku 1624. Na jeho mapě, věnované Ladislavu Velenovi ze Žerotína, najdeme výrazný nápis Na Hané. Označuje oblast zhruba ohraničenou městy Vyškov, Prostějov, Kojetín a Kroměříž. Například Olomouc je zcela mimo tuto oblast.

Obdobné to je i na naší mapě, která vznikla přibližně 170 nebo 180 let po Komenského díle. I zde se ta správná Haná objevuje jen mezi Vyškovem, Kojetínem a Tovačovem. Města, dnes všeobecně vnímaná jako Hanácká, jako je Olomouc, Prostějov, Přerov či třeba Hulín, jsou na této mapě za hranicemi Hané, a kupříkladu Litovel se ani na mapu nevešla.

Za centrum Hané býval považován nejprve Vyškov, později Kojetín a Tovačov, na přelomu 18. a 19. století to byly i Nezamyslice. Na Olomoucko a dále na sever se hranice Hané de facto posunuly až v relativně nedávné době. Pro pohanáčtění Olomouce udělala velký "kus práce" první republika a zejména odsud německých Olomoučanů po druhé světové válce.  

Olomouc nebyla Haná

Hanácká metropole Olomouc. Od 20. století se občas používá toto spojení, které vzniklo snad jako chabý pokus o náplast za někdejší mnohem přirozenější titul moravská metropole. Nejen že označovat Olomouc, která až do poloviny 20. století používala i na oficiálních dokumentech termín hlavní město za metropoli jedné etnografické oblasti je pochybné, ale navíc sama nejstarší mapa Hané ukazuje, že Olomouc ještě před dvěma sty lety vlastně ani na Hané neležela.

Konec konců označovat převážně německé královské město za metropoli svébytného slovanského etnika vyžaduje dost velkou míru nadsázky a představivosti… Je známo, že v olomouckém patriciátu od 13. století převažoval jednoznačně etnický původ německý, a že Hanáci se v Olomouci vyskytovali více méně jen jako návštěvníci města a obchodníci, kteří prodávali své zemědělské přebytky a potravinářské produkty na olomouckých trzích. Na řadě litografií s námětem života v Olomouci jsou lidé v hanáckých krojích evidentně v pozici prodejců nějakého zboží na jarmarku či v roli příchozích u vstupu do města.

Obecně platí, že Hanáci (respektive moravští Slované) byli ve větší míře obyvateli venkova, zatímco mateřštinou měšťanů byla častěji němčina, v průběhu 19. století pak i spisovná čeština. Ostatně, tento aspekt je obsažen i v hanáckých pojmech pro spisovný jazyk a hanácký dialekt. Mluvit hanácky se totiž řekne „mlôvit po dědinskê“, zatímco mluvit spisovně je v hanáckém dialektu „mlôvit po panskê“.

V porovnání s Prostějovem či Kroměříží, tedy městy, které autor hanácké mapy také umístil mimo „Svatou Hanou“, je Olomouc od zaslíbeného kraje o notný kus dál. Prostějov i Kroměříž leží na samých hranicích Hané, Olomouc je od nich daleko (nejbližší okraj „Svaté Hané“ z pohledu Olomouce je u Tovačova).

Haná jako srdce Hané, vnitřně dále rozdělené

"Srdcem Moravy je Haná a korunou moravských krojů jsou kroje hanácké. Hanácký kroj jest vůbec královský oděv mezi ostatními kroji, zvláště šat nevěsty, ozdobí-li se nevěstinou korunou, "pantlíkem" a "úvodnicí", napsala ve své knize Hanácký kroj Marta Čížková v roce 1940. Existoval kroj všední a kroj sváteční, lišil se kroj v 18. století od kroje v druhé půli století devatenáctého. Podobu kroje na konci 18. století ukazuje právě anonymní mapa Hané, novější verze krojů známe z různých kreseb a litografií z následujícího století. 

Mimochodem, jak typická hanácká nářečí, tak ani krásné lidové kroje nejsou na Hané jednolité. Existuje totiž celá řada nářečních podskupin a stejně tak je známo i mnoho variant lidových krojů. Základní charakter kroje je stejný jak na severu Hané nad Olomoucí, tak i na jihu u Kroměříže či Holešova, ale jsou mezi nimi dílčí rozdíly. Známý je například rozdíl v barvě a charakteru mužských kalhot. Nošení krojů upadalo ve druhé polovině 19. století v souvislosti se zrušením roboty, stěhováním venkovského obyvatelstva do měst a také v reakci na výrobu levných a tedy snadno dostupných konfekčních oděvů. 

Ale zpět k nejstarší mapě Hané. Ta ukazuje i řadu dalších zajímavostí. Velmi důležitá je právě z hlediska zobrazení kroje. V levém horním rohu v ozdobném parergonu vidíme hanáckého hospodáře s širokými gatěmi, kterému chlapec podává pecen chleba. Vedle stojí menší postava hospodyně, která má v zástěře slepici a v rukou drží dva hrnky. Nechybí různé zemědělské nástroje, pro úrodnou „Svatou Hanou“ typické. V dolních rozích mapy najdeme krásné a dobově věrné veduty měst Vyškov a Kojetín. Mapa obsahuje desítky zeměpisných názvů, které pomáhají odkrývat podobu hanáčtiny v 18. století. I hanácký jazyk se samozřejmě v čase vyvíjel.

Mapa neznámého hanáckého autora je jednoduše řečeno skvělým zdrojem poznání života, myšlení i hrdosti našich předků. Dnes sice máme Hanáckou kyselku, Radio Haná, Divadlo Haná, OC Haná, či folklórní soubory včetně toho s názvem Haná, o našem regionu toho ale ve skutečnosti až tak moc nevíme. Není tedy na škodu se občas ohlédnout zpět k tomu, co nám vzkazují naši předkové. 

Zdroje:

Ladislav Zapletal: Nejstarší mapa Hané, 1990, Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov

Josef Urban: Problematika národopisného vymezení Hané a mapa Hané z přelomu 18. a 19. století, in:  Kultrní revue Olomouckého kraje Krok, 2014

Josef Borocký: Hanácké slovňik středohanáckyho nářeči

 

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)