Vznešené gotické sochy, které se stále někam stěhovaly, obdivovali i v Římě

Sobota, 9.1.2021

O tom, že se ve středověku lidé obklopovali barvami mnohem víc, než si myslíme, jsme už několikrát psali. Psali jsme mnohokrát i o tom, jak se některé olomoucké památky stěhovaly nebo měnily, případně zcela zanikly. Případ sousoší, o kterém chceme psát dnes, v sobě spojuje obě tyto okolnosti. Navíc jde o sousoší, které je unikátní v rámci celé České republiky. A mnoho Olomoučanů o tom vůbec neví.

Hovoříme o sousoší Krista na hoře Olivetské, které stávalo donedávna na speciálním podstavci mezi opěrnými pilíři na jižní straně chrámu svatého Mořice. Boží syn a tři jeho učedníci Petr, Jan a Jakub jsou zachyceni v emočně vypjaté situaci, kdy se trpící Ježíš modlí v očekávání svého brzkého zatčení a dalšího utrpení, zatímco jeho průvodci dřímají. Vždy bylo jasné, že jde o krásnou práci, citlivě zpracované téma, s velkým umem vložené do kamene. Ovšem teprve v roce 1998, při restaurování soch, zjistili historici umění, že sochy jsou mimořádně vzácné a starší, než se myslelo. Ukázalo se také, že sochy byly původně zářivě barevné.

„Při restaurování v roce 1998 bylo zjištěno, že sousoší, zhotovené z mladějovského pískovce, bylo původně polychromováno v harmonickém souzvuku červené, modré, zelené a bílé podle přetrvávající tradice krásného slohu konce 14. století,“ píše na stránkách Muzea umění kurátorka středověkého umění Jana Hrbáčová. „Tento poznatek přispěl k nečekaně ranému datování tohoto díla. Jako případný objednavatel přichází v úvahu svatomořický farář a od roku 1430 olomoucký biskup Kuneš ze Zvole.“ Osvícený farář sochy objednal pro zvýšení významu hlavního městského chrámu a přilehlého velkého hřbitova. Kde přesně je ale nechal umístit?

Stěhování z místa na místo

Odborníci zatím přesné původní umístění sousoší neznají. Bylo to ale prý někde na mořickém hřbitově. Jejich zcela první umístění, v rámci hřbitova u svatomořického kostela, není známo,“ píše se v katalogu Národního památkového ústavu. Možností v okolí kostela svatého Mořice je několik. Především je třeba brát v potaz, že okolo chrámu býval největší hřbitov ve středověkém městě, zrušený teprve roku 1784 císařem Josefem I. Sochy mohly stát na hřbitovní zdi. V bezprostřední blízkosti kostela svatého Mořice ovšem stávaly od středověku i další menší sakrální stavby, a to kaple sv. Mikuláše, kaple sv. Felixe a Adaukta a česká (či moravská) kaple sv. Cyrila a Metoděje, zbořená teprve v roce 1812. U české kaple navíc bývala i středověká kostnice, která vyhořela při ničivém požáru města v roce 1709. Míst, kde mohlo být sousoší prvotně umístěno, je tedy více.

Po zrušení hřbitova, na konci 18. století, bylo podle historiků Olivetské sousoší umístěno mezi opěrné pilíře na východní straně chrámu, v místě presbytáře kostela. Vystaveno tam bylo v otevřené kapli. Ve druhé polovině 19. století procházel celý chrám puristickými novogotickými úpravami, kdy hlavním cílem byla snaha dát chrámu stylově jednotný ráz. Kaple mezi pilíři presbytáře tomu záměru asi nevyhovovala a tak se sochy znovu stěhovaly. Stavitel Franz Kottas pro ně našel místo i podobu umístění mezi prvním a druhým západním pilířem jižní stěny. To je místo, které známe i dnes. „Sousoší zde bylo umístěno na zděném podstavci, dosahujícím přesné výše soklu kostela, se kterým jej, kromě materiálu obložení, spojuje ukončení průběžnou profilovanou římsou. Na podstavci je vybudované umělé skalisko složené z neopracovaných kamenů a na něm jsou uloženy a pevně přichyceny čtyři sochy, klečící Kristus a sedící apoštolové Petr, Jan a Jakub,“ pokračuje text památkového katalogu NPÚ.

Ani tady ale neměly nádherné sochy zůstat natrvalo. V roce 1985 se musely přestěhovat dovnitř kostela, konkrétně do křestní kaple pod kruchtou. Důvod ke stěhování už nebyl estetický, ale bezpečnostní – venku tou dobou sochám hrozilo ničení ze strany vandalů. V roce 2006 se ale sochy odstěhovaly od mořického chrámu úplně! Byly přeneseny do Arcidiecézního muzea jako trvale zapůjčené dílo. Dnes je vystaveno v kapli svatého Jana Křtitele, která je součástí prohlídkového okruhu Olomouckého hradu.

O rok později, v červnu 2007, se naštěstí k mořickému chrámu sochy vrátily, i když už jen v podobě kopií. I ty pak musely kvůli rozsáhlé rekonstrukci kostela v roce 2017 opustit své umělé skalisko a přesunuly se, opět dočasně, znovu pod kruchtu do interiéru chrámu. Zde nyní ve společnosti odloženého stavebního materiálu čekají na lepší časy…

Nejstarší podobné dílo v Evropě!

Podle historiků umění patří olomoucké sousoší k nejvýznamnějším sochařským dílům evropské pozdní gotiky. „Ve 30. letech 15. století jej vytesal neznámý středoevropský či pražský sochař… Dojímavá tvář modlícího se Krista s očima obrácenýma k nebesům spolu se zdůrazněním nahých kolen, klečících na kamenitém povrchu, odráží vliv nového nizozemského realismu. S ním souvisí také vznešená mohutnost ostatních postav skupiny, zahalených do členitých draperií. Je možné, že olomoucké sousoší je z hlediska zobrazeného námětu vůbec nejstarším evropským příkladem monumentálního sochařského zpracování výjevu představujícího Krista na hoře Olivetské,“ pokračuje text Jany Hrbáčové, kurátorky středověkého umění.

Sousoší se pak, po zjištění skutečného stáří a významu, stěhovalo i mnohem dál než do Arcidiecézního muzea. Bylo vystaveno například na výstavě v Praze, a v letech 2000 až 2001 jej mohli obdivovat dokonce i návštěvníci Palazzo di Venezia v Římě! Věříme, že se i římskému publiku muselo toto citlivě a realisticky pojaté vrcholně gotické sousoší z Olomouce líbit…

Zdroje:

Kol. autorů: Průvodce Olomoucí, umělecké památky města. Olomouc 2011

Památkový katalog Národního památkového ústavu

https://www.muo.cz/sbirky/sochy--45/stredoevropsky-prazsky-sochar--315/

PS: Pokud Vás naše výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme.  

 

Fotogalerie: 
Autor: 
(MB)